Před časem mi přišel e-mail od hasiče Martina. Martin fotografuje požáry a jeho příběh je natolik zajímavý, že jsem s ním udělala rozhovor. Jak se k focení požárů dostal a jak fotodokumentace probíhá? Fotografování požárů není jednoduché. Přečtěte si příběh Martina.

Fotografie, které uvidíte v ukázkách, záměrně nevypovídají o konkrétní místě ani osobě. Proč? Jako profesionální hasič je Martin ze zákona vázán mlčenlivostí. Jelikož se jedná o citlivé téma, záměrně tajím i Martinovo příjmení.

Jak dlouho fotíš, Martine? Jaké byly tvé začátky?

Kdysi (myšleno před 20 lety) jsem rád fotil, kupoval filmy o citlivosti 200 ISO. Mé okolí mne rádo povzbuzovalo slovy: „Nefoť nás, praskne ti čočka” a přes to jsem se s očekáváním pokaždé těšil, až rozlepím obálku ze sběrny. Časem jsem ztratil smysl a motivaci, když jsem se nechal přesvědčit, že focení je zbytečné vyhazování peněz.

Znovu jsem s focením začal, jak to říci… z druhé strany. Ne, že bych chtěl, ale musel jsem. Vyžadoval to totiž můj chlebodárce.

Čím se živíš?

Sloužím 18. rokem u Hasičského záchranného sboru. Zhruba před 5 lety jsem byl „hozen“ do šetření a dokumentace požárů.

18 let je dlouhá doba. Pamatuješ si ještě, jakým fotoaparátem jsi v práci fotil?

Na výjezdu jsme mívali obyčejný kompakt, kterým jsme fotili převážně v automatickém režimu. Tehdy jsem zdědil 8Mpx „jetý“ Olympus SP350 s externím bleskem, vymačkaným ovládacím křížem. Baterie v něm vydržely cca 10 fotek. Poté jsem dostal nový outdorový Olympus Tough TG810 – malinký, odolný, s možností nastavení ISO 80-1600, korekcí expozice +-2.0, macro a nočním režimem.

Spousta nových „hejblátek“, nové výzvy a možnosti, které jsem znovu začal s chutí objevovat. Změnou expozice se daly vidět z fotek i věci, které přes plameny běžně lidské oko nevidí. Pamatuji si, jakou jsem měl radost, když jsem udělal svou první fotku ve tmě.

Dokumentování požárů je asi náročné. Špatné světelné podmínky, velký rozdíl jasů, špína… Jaké jsou tvé zkušenosti?

Nikdy nenajdeme dva identické požáry ve všech směrech a s každým dalším se učím něco nového. Kromě plamenů do scény svítí hasiči, cisterny, blikají modrá a oranžová světla, prší, sněží a ne všude se vejdeš se stativem. Hlídat vybavení před vodou, sazemi, prachem je prakticky nemožné. Uvedu jednu zajímavost: Z jednoho použitého litru vody se za ideálních podmínek vytvoří 1700 litrů páry. Je to skutečně adrenalin.

Martin Holšán - Požár na poli.

Zajímavé. Myslím, že spousta lidí si nedokáže představit, jak může být zachycení požáru obtížné. K focení takových scén by se možná hodila zrcadlovka. Zkoušel jsi požádat zaměstnavatele o pořízení digitální zrcadlovky?

Ano a také jsem foťák s APS-C snímačem dostal. Konečně jsem měl k dispozici „zrcadlo“! Hned na to jsem však prozřel a zjistil, že vlastně vůbec nic neumím. Musel jsem si oživit a doplnit i ty nejzákladnější informace, které jsem byl dosud líný hledat a vstřebávat.

To je pravda. Čím více se člověk o něco zajímá, tím více zjišťuje, že vlastně nic neví. Můžeš čtenářům prozradit, jak dokumentování požárů probíhá?

Co se týče focení a zjišťování příčin požárů, jsem ze zákona vázán mlčenlivostí. Bylo by složité v kostce psát o tom, co je požár, kdy se vyšetřuje, kdy se zpracovává spis a co je jeho obsahem. Součástí spisu je fotodokumentace, která zpravidla obsahuje celkovou situaci, šíření a hlavně stopy a důkazy vedoucí k zjištění příčiny.

Co všechno musíš v terénu zdokumentovat? 

Během hasebních prací fotím celkovou situaci, cesty šíření požáru a další scény. Je to jako bych fotil reportáž, architekturu nebo krajinu. Po likvidaci požáru, kdy už je na požářišti pohyb bezpečný, zachycuji detaily či makro.

Martin Holšán - makro nátavů.

Tvé fotografie jsou jedinečné, ještě jsem se s tímto typem fotografování nesetkala. Je zajímavé, jak si všímáš světla a kreativně pracuješ s hloubkou ostrosti i v takovém prostředí.

Děkuji. Nemyslím si o sobě, že bych uměl fotit. Znám dost lidí, kteří fotí lépe a déle než já. Všude se dočteme, že fotografie je hra se světlem, ale zdá se mi, že v mém případě je to obráceně – světlo si hraje se mnou. Práce s hloubkou ostrosti mě baví. Díky ní na snímku odděluji to podstatné od okolí.

Martin Holšán - po požáru.

Tento snímek haly s prosvítajícím světlem byl můj první šetřený požár.
Strávil jsem tam celou noc a toto bylo po ránu, kdy nad něčím starým, smutným vycházelo něco nového pěkného.

Co říká na tvé fotky okolí – šéf, kolegové, rodina, přátelé?

Na fotky mnoho zpětných vazeb nemám. Moje focení bych přirovnal k paní Colombové – lidé vědí, že je, ale nikdo ji neviděl. Nejvíce mě ve focení podporuje rodina a přátelé.

Co si myslíš o úpravě fotek v počítači? Možná také vnímáš, že správná úprava fotky je potřeba. Do jaké míry fotografie v počítači upravuješ?

Je škoda zahodit snímek pro maličkost. Na úpravy v PC jsem osobně neskutečně líný. Fotky ukládám v JPEG i RAW formátu. Ale RAW si nechávám na dlouhé zimní večery, až nebude co dělat. Fotky z požářiště neupravuji, je to důkazní materiál, který zůstává v surovém stavu, i když se úplně nepovede.

Martin Holšán - hasiči na výsuvném žebříku.

Co tě baví fotit ve volném čase – je to příroda, rodina nebo něco jiného? Máš chuť fotit i po práci?

Rád fotím dcerky. Nejen, že přede mnou neutíkají, ale jsou ve věku, kdy je to neobtěžuje a berou to jako hru. Rád zkouším nové výzvy a staré manuální objektivy. Fotím, co mě cestou „cvrnkne do nosu“. 

Co ti dělá při fotografování největší problém?

Největší problém v práci je určitě vyvážení bílé, hloubka ostrosti a ostření. Snažím se fotit v manuálním režimu expozice úplně všechno, ale asi to není vždy dobře. Hlavně u scén, kde je pohyb a rychlý děj. Než přenastavím aparát, už není co fotit.

Co máš v plánu dělat dál? Máš s fotografováním nějaké další plány?

Dopředu neplánuji. Mým velkým snem je vyfotit polární záři. Zatím se mám pořád co učit a budu rád, když se mi podaří lépe skloubit čas s rodinou, prací a focením. Mít veselejší a barevnější obrázky než desítky odstínů černé.

 

Díky za rozhovor. Mám na tebe ještě jednu poslední otázku. Co tě motivuje k posouvání se ve fotografii dál? Máš pro čtenáře nějaký tip?

Nevzdávejte se, pokud nemáte hned výstavní fotky. Nebojte se zeptat na radu a mějte oči i mysl otevřenou. Existuje spousta informací různých kvalit na webu, v knihovnách, kurzech, workshopech. Některé hodně teoretické, až vědecky pojaté a tím pro spoustu lidí nesrozumitelné.

Líbí se mi tvoje práce, psaná jazykem, kterému rozumím, s praktickými příklady bez velkého vysvětlování. Řekněme, že kdybych Fotocestu znal hned na začátku, byl bych možná někde dál na cestě za dobrým světlem. Motivaci hledám často sám v sobě, v nových výzvách. A pokud tím vyloudím úsměv na nějaké tváři, budu spokojený. 


Jak se vám Martinův příběh líbil? Napište mi na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Přepošlu vaše názory Martinovi. A připište i něco o sobě, třeba bude další článek právě o vás.

Lenka
Autor: LenkaWeb: http://www.fotocesta.cz
Fotím, bloguji, dělím se o zkušenosti. Aktuálně fotím s Fujifilm X-E2. Baví mě toulat se Českým rájem, cestovat, běhat a cvičit jógu. Zajímám se o svět fotografie, o zdravý životní styl i různé alternativní směry.

Web používá cookies. Kvůli nařízení EU vás o tom musím informovat.